Lex Feldheim – Jak vyrobit keramické obtisky pod glazurou

Ahoj, já jsem Lex a na tomto workshopu se naučíte, jak navrhnout, vytisknout a aplikovat vlastní keramické obtisky pod glazurou od začátku do konce!

Jdeme na to:

• Způsoby, jak vytvářet vzory pomocí digitálních nástrojů,
• jak sítotisk s keramickými materiály,
• a jak aplikovat obtisky na vaši práci

Vše, co potřebujete vědět o výrobě vlastních podglazurních obtisků, se dozvíte v tomto podrobném workshopu.

Při zakoupení tohoto workshopu získáte:

• Okamžitý přístup k mému předem nahranému workshopu
• Doživotní přístup do dílny. Můžete jej sledovat online nebo si jej kdykoli stáhnout do zařízení a sledovat offline

Po tomto workshopu byste mohli dělat krásné práce, jako je tato:

O Nás Lex Feldheim

Před dvaceti lety jsem byl mladší, vypadal lépe a vydělával více peněz… ale neužíval jsem si svůj život. Byla jsem na sebe velmi tvrdá (ano, ještě víc než teď, přátelé), vystresovaná z přepracování, bojovala se vztekem a smutkem a celkově nespokojená. Začal jsem brát týdenní hodiny keramiky jako způsob relaxace a zábavy. Předtím jsem zkoušela hodiny keramiky, vždy jsem si myslela, že by se mi to líbilo, ale nikdy jsem to nepřekonala než první den. Vlastně jsem se snažil a skončil s mnoha činnostmi (uměleckými i jinými), protože jsem měl ze začátku těžké bojovat. Nepovažoval jsem se za umělce a ve studiu jsem se cítil sebevědomě. Věřil jsem, že nezáleží na tom, jak moc cvičím; Nikdy bych nedělal práci, která by se mi líbila. Po deseti letech přihlašování a opouštění kurzů jsem vyrostl natolik, že jsem se držel nepříjemného procesu učení, zkoušet a selhávat a zkoušet to znovu.

"Nepovažoval jsem se za umělce a ve studiu jsem se cítil sebevědomě."
Myslím, že jsem vždycky milovala hlínu a kolo, což může být zvláštní, protože jsem o keramice nebo keramice opravdu nevěděla nic. Nevlastnil jsem žádné ručně vyrobené hrnce, na které bych si vzpomněl, a nerozuměl jsem, o čem moje instruktorka mluvila, když diskutovala o kráse ručně vyrobených předmětů, o kráse nedokonalosti. Řekla: „Hlína ví,“ a mně to přišlo trochu hloupé, připisovat jílu vědomí; ale cítil jsem se uchvácen tím, že jsem viděl, jak se tvárný materiál v dovedných rukou stává krásnou formou. Zjistil jsem, že práce ve studiu je přesvědčivá, protože na ni musím soustředit veškerou svou pozornost. Nemohl jsem pracovat ve studiu a myslet na své vnější starosti a mohl uplynout celý den, aniž bych přemýšlel o věcech, kterými jsem byl normálně posedlý. Postupem času jsem pochopil, že hlína to věděla, protože dokonale zaznamenávala vše, co jsem s ní dělala, a odrážela mi zpět něco o mém vlastním vnitřním stavu bytí. Přál bych si říci, že jsem přestal svou práci tvrdě posuzovat, ale pravdou je, že jsem se naučil být nepohodlný z toho, co jsem udělal, protože potěšení z procesu stálo za to, že jsem se necítil s výsledkem. To byl začátek mého učení se vzdát se výsledku a následovat své srdce nejen s hlínou, ale i v životě.

Bez ohledu na mé zaměření na proces je pro mě kvalitní řemeslo stále velmi důležité a něco, co obdivuji na práci ostatních, takže jsem byl nadšený, že se moje dovednosti postupem času rozvíjely. Tři roky poté, co jsem absolvoval týdenní kurzy v mém místním komunitním studiu, jsem šel na Státní univerzitu v New Yorku v New Paltz, abych získal titul bakaláře výtvarných umění a studoval jsem výhradně keramiku. Zatímco část mě si myslela, že kariéra v keramice je shovívavý výkon, kterého si moje práce nezaslouží, že nikdy nebude dost dobrá, aby za ni lidé skutečně zaplatili, jiná část mě věřila, že by bylo ještě shovívavější plýtvat příležitost dělat to, co jsem opravdu chtěl dělat kvůli strachu z neúspěchu.

To byl začátek mého učení se vzdát se výsledku a následovat své srdce nejen s hlínou, ale i v životě.

Když jsem promoval během ekonomické recese v roce 2008, nebyl jsem si jistý, že budu schopen pokračovat ve výrobě keramiky v tomto klimatu. S trochou štěstí a spoustou vytrvalosti jsem dokázal najít nebo vytvořit příležitosti pro sebe, abych zůstal v oboru a pokračoval ve své tvůrčí cestě. Velká část života, stejně jako cesta k tomu stát se umělcem, byla bojem, a proto je nyní mým důvodem, proč cokoliv dělat, radost: moje vlastní potěšení z tvorby díla a z toho, jak lidé na něj reagují, a radost, kterou lidé mají při jeho používání. . Chci, aby se lidé rádi dívali na mou práci, drželi ji a používali ji k jídlu, pití, socializaci, spojení a užívání si lidí v jejich životech. Nedokážu si představit vyšší účel toho, co dělám, než být součástí spojování ostatních lidí ve smysluplných a nezapomenutelných společných zážitcích a přinášet jim v těchto chvílích štěstí a radost.

"Nedokážu si představit vyšší účel toho, co dělám, než být součástí spojování ostatních lidí ve smysluplných a nezapomenutelných společných zážitcích a přinášet jim v těchto chvílích štěstí a radost."

Práce v mém studiu je pro můj život zásadní. Někdy je to pořád boj, ale teď jsem výzvě otevřenější. Zatímco na začátku jsem si nedokázal představit sebe jako umělce, teď si nedokážu představit, že bych umělcem nebyl. Stále jsem ke své práci kritický, ale tato kritika je také vyvážena dvěma desetiletími zkušeností a oceněním krásy, kterou jsem před zahájením této cesty nevnímal. Překvapením pro mě samotného jsem si také více vážil své vnitřní kritiky, protože mě pohání k dalšímu úsilí. V procesu, jak se stát umělcem, jsem se naučil mnoho neocenitelných lekcí: důležitost praxe, trpělivosti, zranitelnosti, vytrvalosti a přijetí. Nejdůležitější: Naučil jsem se mít ze sebe radost, navzdory mým problémům. Sledování keramiky mě naučilo tolik, nejen o tom, jak vyrábět hrnce, ale také o tom, jak vytvořit svůj život.

Web: www.lexpots.com
Instagram: @lex.pots